Kalendář akcí AV21

Dnes < 2017 >  < říjen > 
Po Út St Čt So Ne
            1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31          

Firemní výzkum – nové výsledky?

Firemní výzkum by měl získat podporu veřejných prostředků jen v odůvodněných případech – v situacích, kdy selhal trh či je finančně náročný a jeho výsledky jsou nejisté. Na tom se shodují prof. Jiří Chýla a prof. Josef Lazar z Akademické rady AV ČR. O jednom z důležitých nástrojů české inovační politiky diskutovali odborníci na semináři „Vedou státní dotace firemního výzkumu a vývoje k novým výsledkům?“.

 

Diskusní setkání Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA CERGE-EI) představilo 15. června 2017 nejnovější studii svých pracovníků dr. Martina Srholce a dr. Olega Sidorkina. Autoři v ní srovnali motivační účinky přímé státní podpory vědy a výzkumu v podnikatelském sektoru, kterou Ministerstvo průmyslu a obchodu a Technologická agentura ČR (TA ČR) poskytují v programech IMPULS, TIP a ALFA.

Prostřednictvím těchto programů na podporu aplikovaného výzkumu stát bez váhání rozdělil hned několik desítek miliard korun. Martin Srholec soudí, že je proto třeba zhodnotit, do jaké míry jsou v takových programech veřejné prostředky vynakládány efektivně a jestli dosahují kýžených účinků.


Foto: Stanislava Kyselová, AV ČR

Práce navazující na studii Stimulují přímé dotace soukromé výdaje firem na VaV? Metoda regresní diskontinuity (Martin Srholec a Ján Palguta, 2016) také jako první předložila „tvrdá data“, jak byly firmy motivovány dotačními programy, aby vytvářely nové vědecko-výzkumné výsledky, které podléhají ochraně duševního vlastnictví – tedy patenty či užitné vzory.

Martin Srholec vysvětluje, že český trh není příliš velký a prostor pro expanzi na národní úrovni je omezený: „Úspěšnost programů bychom tedy měli hodnotit podle toho, jestli firmy s jejich podporou vyvinuly nové technologie, které obstojí ve světě. Podle našich výsledků se ale tyto programy míjejí účinkem a ‚posilování konkurenceschopnosti‘ v nadnárodním měřítku zůstává pouze prázdnou frází.“

Studie prokázala, že dotace stimulovaly pouze žádosti o patenty platné v České republice. Ty však nedokázaly podnítit dostatečně průlomové výzkumy, aby se firmám vyplatilo žádat o jejich ochranu v zahraničí. Žádný z uvedených dotačních programů tak zatím nevykázal dopady na výskyt žádostí o ochranu duševního vlastnictví v mezinárodním měřítku. Odhadované motivační účinky vycházejí nižší pro program IMPULS než pro TIP a ALFA.

Přeceňuje se úloha patentů?
Otázka efektu podpory výzkumu v soukromých firmách z veřejných prostředků představuje pro posouzení oprávněnosti poskytování této podpory skutečně klíčový aspekt. Podle prof. Jiřího Chýly není ale hledání relevantního měřítka ekonomického efektu veřejné podpory jednoduché: „Zatímco první studie z roku 2016 si všímá motivujícího účinku veřejné podpory na růst výdajů firem na výzkum a vývoj, druhá se zaměřuje na vliv veřejné podpory na počet a kvalitu patentů, které podporované firmy uplatnily.“


Foto: Stanislava Kyselová, AV ČR

Ani jedno měřítko není, jak se zdá, dokonalé: „V diskusi se poukázalo na problematičnost použití počtu patentů, ale obě studie se shodují, že z perspektivy mezinárodní konkurenceschopnosti českých firem je efekt malý,“ upřesňuje prof. Chýla a dodává, že „podobné studie by měly vznikat i nadále a stát, jmenovitě Sekce pro výzkum a vývoj Úřadu vlády ČR a Ministerstvo průmyslu a obchodu, by je měl podporovat“. V této souvislosti dodejme, že obě studie vznikly výlučně jako součást Analýzy výzkumu a vývoje, kterou zaštituje Strategie AV21 .

Podobně ve věci patentů uvažuje prof. Josef Lazar. Interpretace závěrů studie je obtížná, protože se soustředila na patenty jakožto ukazatele přínosu přihlášených projektů. „Role patentů se ale přeceňuje. V některých sektorech průmyslu hrají roli větší, jinde menší, což autoři studie také uvedli. V malé a nepříliš bohaté zemi jako Česká republika není patentování vždy racionální strategií. Patentujeme-li, musíme být připraveni práva k nim vymáhat, což stojí čas, peníze a úsilí,“ vyzdvihuje prof. Lazar, který se v Akademii věd dlouhodobě zaměřuje právě na spolupráci s aplikační sférou.



Zdroj: Pixabay

Podle Martina Srholce a Olega Sidorkina je také možné, že firmy, které získaly podporu některého z dotačních programů, žádaly o ochranu duševního vlastnictví na národní úrovni spíše z důvodu, aby formálně splnily požadavky na dosažení výsledků pro účely hodnocení projektů, než aby přímo ochránily své vynálezy před tuzemskou konkurencí.

Otázkou je, jaké hlavní cíle by měly projekty v programu podpory firemního výzkumu a vývoje vlastně mít. Profesor Lazar soudí, že dosud kopírovaly základní a stále stejný model (s výjimkou výzvy Gamma TA ČR), projekt má předem danou procentuální míru podpory a vyžaduje kofinancování z neveřejných prostředků. Žadateli mohou být primárně podniky a chtějí-li se veřejné výzkumné organizace nebo vysoké školy zapojit, je nezbytné, aby za ně podnik „zaplatil“ spoluúčast. „ V praxi to znamená, že takto podporovaný výzkum je blíže k průmyslovému, protože podnik má v projektu silnější slovo. Nemyslím, že by ve výzvách byly cíle stanoveny sofistikovaněji než v obecné rovině jako podpora konkurenceschopnosti či výzkum pro praxi,“ vysvětluje prof. Lazar.

Ani prof. Chýla nepovažuje samotný systém výzev, jak ho provozuje TA ČR i Ministerstvo průmyslu a obchodu, za příliš efektivní. Naplánovat na několik let dopředu stovky milionů korun na obecně formulované výzvy totiž přirozeně vede k tomu, že se firmy a jejich partneři přihlásí, i když potencionálně ekonomicky závažný projekt nepřipravili.

„Například projekty programu ALFA šlo předkládat do tří tematických podprogramů – Progresivní technologie, materiály a systémy, Energetické zdroje a ochrana a tvorba životního prostředí, Udržitelný rozvoj dopravy. Projekty mohly trvat dva až šest let, přičemž uznatelné výsledky byly patenty, poloprovozy, ověřené technologie, užitné vzory a průmyslové vzory, prototypy, funkční vzorky, certifikované metodiky a software. Po uplynutí doby projektu Technologická agentura zkontrolovala, zda se dosáhlo alespoň jednoho z uvedených výsledků. Pokud ano, projekt skončil úspěšně ‚podle zadání‘,“ upřesňuje prof. Chýla.


Foto: Stanislava Kyselová, AV ČR

Efektivita vložených prostředků na ekonomické výsledky firem se přitom nekontroluje a při způsobu organizace výzev ani vlastně kontrolovat nemůže. V této souvislosti prof. Chýla navrhuje, aby TA ČR i Ministerstvo průmyslu a obchodu namísto obecných výzev postupovaly například jako finská agentura TEKES, jež funguje zhruba jako investiční banka a své „ klienty“ průběžně sleduje a vyhodnocuje účinnost jejich podpory.

Záleží ovšem, co od podpory očekáváme. Mohli bychom se dokonce ptát, zda je vůbec správné podporovat výzkum ve firmách přímo, dotacemi, nebo raději nepřímo, daňovými odpočty a úlevami. V současnosti máme obojí. Zástupci průmyslu volají, aby dotace pro firemní výzkum nadále existovaly, a pokud možno se dokonce zvyšovaly. Lze ale uvést argumenty proti. Podle doporučení Evropské unie by se tak mělo dít jen v případě velkých horizontálních výzkumných témat s celospolečenským dopadem (například energetika) nebo pokud selže trh.

„Jestliže by tomu tak bylo, plošné projektové výzvy vzbuzují dojem, že trh selhává úplně všude. Navíc každý vědec, který řeší granty a projekty, ví, jak je úspěch ve výzvě často náhodný, nebo závislý na tom, jak vznešené fráze v návrhu použije,“ upozorňuje prof. Lazar a doplňuje: „ Ve vědeckém (nekomerčním) světě jsme si zvykli. V komerční sféře je ale na místě se ptát, zda nejde o deformaci trhu, když jeden podnikatel podporu dostane (víceméně s přispěním náhody) a jiný ne. Nepřímá podpora je ve srovnání s tím spravedlivá.“

Těžko tedy odpovědět na otázku, zdali dotace na firemní výzkum stimulují výsledky, které by za jiných okolností nevznikly. Podle prof. Chýly nelze jednoznačně odpovědět. „Jelikož veřejná podpora výzkumu a vývoje v podnikatelském sektoru představuje jen asi osm procent celkových nákladů tohoto sektoru na výzkum a vývoj, je zřejmé, že tomu může být jedině v případě, že se veřejné prostředky investují do výzkumu malého počtu menších a začínajících firem, které se zaměřují na moderní technologie. U větších a zaběhnutých firem, jež si snadno získají finanční prostředky na kapitálovém trhu, nemůže být veřejná podpora podmínkou pro vznik důležitých nových výsledků.“

Akademie věd a firmy
Na spolupráci s podnikatelským sektorem se Akademie věd soustřeďuje v posledních letech rovněž pod hlavičkou Strategie AV21. Podle prof. Lazara funguje dobře, byť převládá názor, že v České republice přenos znalostí a technologií a spolupráce akademické a firemní sféry zoufale nefungují – na rozdíl od zemí na západ od nás. „V mnoha ústavech Akademie věd mají zavedené spolupráce s partnerskými firmami k oboustranné spokojenosti, realizují se drobné zakázky v podobě výzkumných služeb a také se řeší společné projekty. Co do objemu, ať již v absolutních či relativních číslech, je to jistě méně než v Německu, ale pokud zohledníme, jaké procento českých firem je opravdu high-tech ve srovnání s Německem, byli bychom na tom srovnatelně. Obávám se, že jsme k sobě jen nadmíru kritičtí,“ objasňuje s optimismem prof. Lazar.


Interferometrický systém pro kalibraci koncových měrek vyvinuli v Ústavu přístrojové techniky AV ČR ve spolupráci s firmou Mesing. Jde o příklad kolaborativního výzkumu – tedy od základního výzkumu až po konstrukci přístroje. (Foto: Archiv ÚPT AV ČR)


A jaké jsou příklady úspěšné spolupráce se soukromým sektorem? Ukázkou může být domovské pracoviště prof. Lazara – brněnský Ústav přístrojové techniky AV ČR. Dlouhodobými partnery tamního oddělení koherenční optiky jsou především Tescan Orsay Holding, Meopta – optika, Mesing, PROFIcomms. Ústav je odborné i laické veřejnosti znám zvláště díky elektronové mikroskopii, kterou se zabýval jeho dlouholetý ředitel prof. Armin Delong, považovaný za otce tohoto oboru v českých zemích. „Výzkum a technologie vyvinuté jím a jeho týmem stojí za komerčním úspěchem elektronové mikroskopie v Brně. Zdejší tři firmy, FEI (součást Thermo Fisher Scientific), Tescan Orsay Holding a Delong Instruments, drží okolo 40 % celosvětového trhu v oboru. Neváhám proto říct, že jde o největší úspěch transferu technologií v novodobé historii naší země,“ uzavírá prof. Lazar.

O spolupráci Akademie věd ČR a byznysu rovněž v příspěvku Výzkum pro praxi, který vyšel v druhém čísle časopisu A / Věda a výzkum.

Videozáznam semináře Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu Národohospodářského ústavu AV ČR (společného pracoviště Akademie věd a Univerzity Karlovy) můžete zhlédnout na https://www.youtube.com/watch?v=CQV-6uXlwK4 .

K tématu rovněž v následujících diskusních příspěvcích:

Martin Srholec (IDEA CERGE-EI)
K jakým výsledkům vedou státní dotace firemního výzkumu a vývoje?

Miroslav Janeček
(člen předsednictva Technologické agentury ČR)
Reakce na článek dr. Srholce z CERGE-EI .

Martin Bunček
(místopředseda Technologické agentury ČR)
Jsou možné kategorické závěry o účelnosti programů podpory aplikovaného výzkumu na základě výsledků jedné studie?

Připravil: Luděk Svoboda, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Titulní foto: Pixabay

 

20. 7. 2017